Velikonoce jsou oslavou jara a zároveň nejvýznamnějším církevním svátkem roku. Je to vlastně vzpomínka na události, které dějiny přinesli kolem roku 30 n. l., kdy byl o velkém pátku na lidem vynucený příkaz Piláta Ponského ukřižován člověk jménem Ježíš Kristus. Podle Písma svatého pak v neděli vstal Ježíš z mrtvých, čímž vykoupil lidstvo od hříchů V dnešní době na tuto událost panuje dvojí pohled.
Pro lidi nevěřící jde o pouhou legendu na základě čtyř Evangelií, ale pro křesťany jde o skutečnou událost. Existuje tedy vůbec něco, co by dávalo Bibli za pravdu? když vedli zbičovaného Krista v Jeruzalémě davem, všimla si jeho zkrvaveného těla politého potem sv. Veronika. Vzala svůj šátek a tím usušila zuboženému Kristu jeho obličej. Odměnou jí bylo, že Kristus vtiskl svoji tvář na Veroničin šátek, který se později stal svatou relikvií. Ve středověku byl ve Vatikánu vystavován vždy při příležitosti vyhlášení Svatého roku, tedy jednou za 25 let. Bohužel v 16. či v 17. století se ztratil, snad se stal obětí tehdejších nepokojů nebo byl uloupen.
Dochovala se ovšem jiná relikvie , na které je Kristovo tělo zobrazeno zepředu i ze zadu. Nejde o nic jiného než o světoznámé Turínské plátno. O co vlastně jde? Když bylo Ježíšovo tělo sňato Josefem Arimatejským z kříže, bylo podle tehdejšího zvyku namazáno směsí myrhy a aloe. poté bylo zabaleno do pruhů lněných pláten a uloženo do hrobky. Když třetího dne vstal Kristus z mrtvých, nalezli jeho učedníci právě toto plátno na němž se díky směsi výše uvedených látek a tělních tekutin zobrazilo celé jeho tělo včetně ran po hřebech na rukou a na nohou a rány v boku, kterou mu voják způsobil probodnutím kopím. Plátno je dodnes uschováváno v turínské katedrále, kde je i občas vystavováno očím veřejnosti. I Plátno má své zastánce a odpůrce, co se týče jeho pravosti. Odpůrci tvrdí, že se jedná o středověký padělek. Je to možné, ale výzkumy říkají něco jiného. Bylo například zjištěno, že krevní stopy v místech ran jsou skutečně stopami po lidské krvi krevní skupiny AB. Jiná zkouška provedená na universitě v Curichu se zaměřila na pyl, který se na plátně zachytil. Celkem zkoumání zjistilo 58 druhů pylu z oblasti jihozápadní Evropy, Konstantinopole, či Edessy, kde všude se podle legendy plátno vyskytovalo, a také z okolí Jeruzaléma. Z těchto 58 druhů se jich 14 vyskytuje pouze v rostlinách rostoucích v okolí tohoto města. Ať tedy chceme nebo nechceme, plátno muselo být v průběhu své existence na území Izraele.
A nyní mám pro Vás dobrou zprávu.
Kdo by chtěl turínské plátno
vidět, nemusí se za ním plahočit až do Itálie.
začátkem roku 1999 byla v broumovském klášteře objevena jeho kopie, která
byla v roce 1651 darována turínským arcibiskupem opatovi a pozdějšímu pražskému
arcibiskupovi Matouši Ferdinandu Sobkovi. Až někdy budete mít cestu tímto
směrem, určitě se na kopii jděte podívat, neboť i ona je zde vystavována,
o čemž jsem se osobně přesvědčil.
S pomocí Magazínu 2000 a články Michaela Hesemanna a Dany Vondráškové připravil
Libor Čermák
Další články o Kristu:
