Nejprve několik citátů:

„Příležitostně se ptám, jak rychle by zmizely naše celosvětové rozdíly, kdybychom stáli proti mimozemské hrozbě.“

– prezident USA Ronald Reagan, projev v OSN, 1987

 

„Vzhledem k vývoji vědy by se všechny země světa měly sjednotit, aby přežily a vytvořily společnou frontu proti útokům obyvatel jiných planet. Politika budoucnosti bude kosmická nebo meziplanetární.“

– generál Douglas MacArthur, New York Times, 8. října

 

"Člověk budoucnosti je Homo cosmicus, člověk kosmický, jenž je předurčen k tomu, aby jednoho dne opustil planetární izolaci a byl přijat do rodiny národů Mléčné dráhy, které cestují vesmírem. Jak nepatrné by byly naše rozdíly na Zemi, kdybychom mysleli v kosmických dimenzích? Nejsme snad všichni jedno lidstvo, děti Země, které mohou globální problémy řešit jedině společně?"

– publicista Michael Hesemann, Tajná věc UFO, Etna, Praha 1995

 

"A když se tak díváte na naši Zemi (z Měsíce), nevidíte žádné hranice, tedy žádné hranice, které vytvořil člověk."

– astronaut Eugene A. Cernan, Poslední muž na Měsíci, Academia, Praha 2003

 

Možná se ptáte, co to v titulku píšu, ale je to můj názor, za kterým si stojím. A že v něm nejsem osamocen, to dosvědčují i výše uvedené citáty významných osobností. Vesmír je prostor obrovský, ne-li nekonečný. Obsahuje miliardy galaxií, které obsahují až stovky miliard hvězd. Pro nás je to nepředstavitelné číslo, ale o to více fascinující. Představme si, že Mléčná dráha, hvězdný ostrov o počtu 200 - 400 miliard hvězd, je pouhou jednou z onoho obrovského množství galaxií ve vesmíru. Jedna z těchto 400 miliard hvězd, které naše Galaxie obsahuje, je Slunce, průměrná hvězda hlavní posloupnosti. Z celkového množství hvězd v naší Galaxii, je to vlastně nepatrné zrníčko na ohromné hromadě písku. Kolem tohoto zrníčka obíhají planety. Čtyři obří, čtyři terestrické a několik trpasličích. Jednou z těch terestrických planet je i naše Země. Ta je tak malá, že jen do prostoru Slunce, naší centrální hvězdy by se vešla více než milionkrát. Její velikost je 12 756 kilometrů v průměru . A nyní si tuto velikost zmenšeme ještě sedm milionkrát. Dostaneme se na průměrnou velikost dospělého člověka.

A zkusme postupovat opačně od člověka, až k oněm vesmírným velikostem. Nezadají se vám ve srovnání s vesmírem, naše místní rozpory, naprosto titěrné či zanedbatelné? Má vůbec v takovém obrovském světě nějaký smysl, když například politici, jeden na druhého, házejí špínu a vymýšlejí nové a nové skandály? Když se nedokážou dohodnout například na funkční vládě? Když na jiném místě na světě skupinky náboženských fanatiků přemýšlí, jak způsobit bolest či dokonce smrt jakých si "nevěřících"? Když někdo někoho odsuzuje pouze za jeho původ či barvu kůže? Když někdo přemýšlí o válkách proti jiným národům? Na této planetě bychom našli stovky, ne-li tisíce dalších případů. Ale jaký to má smysl? Podle mne naprosto žádný a navíc bezvýznamný s tím, co dělá vesmír vesmírem. Tedy nekonečnými vzdálenostmi, ohromném množství hvězd a galaxií a také času, kterým náš vesmír vládne. Vždyť pouhé trvání naší civilizace, jenž je cca 5000 let, to je pouhá tří miliontina z celkového stáří vesmíru!   

Proto bych chtěl vyzvat naše i světové politiky, aby se ve volných chvílích pokusili trochu za meditovat nad tím, co by vnímání vesmíru a obrovských vesmírných vzdáleností mohlo přinést do jejich působení dobrého. Myslím, že by si měli občas přečíst nějakou knížku o vesmírných podivuhodnostech a záhadách nejlépe opatřenou fotografiemi vzdálených hvězdokup, mlhovin a galaxií, aby dojem měli dostatečný. A samozřejmě i občasná návštěva hvězdárny či planetária by jistě nebyla na škodu. Protože podle mého názoru správný politik budoucnosti by měl především uvažovat v kosmických rozměrech. A to nejen z tohoto, ale i z důvodů jiných!

Například se může v blízké budoucnosti stát, že naše civilizace dostane konečný důkaz o existenci jiných civilizací ve vesmíru než pouze naší. A na politických vůdcích bude to, aby nás dokázali na tuto skutečnost dobře připravit. Aby tím nedošlo k celosvětové panice. To pak to, čemu dnes říkáme národnost nebo statní příslušnost, bude mít z celovesmírného hlediska asi takový význam jako když někdo bydlí v nějaké ulici nějakého konkrétního města.

Druhý důvod bude ten, že v budoucnosti lidstvo bude stále více pronikat do vesmíru. Nejdříve obydlí Měsíc, Mars, další planety a prostor kolem Země. Protože na tomto programu se bude podílet více zemí světa, tak tyto nově obydlená tělesa tak budou muset mít namísto klasického státního zřízení nějaký zcela nový status. A to nejen proto, že postupně se tam začnou usidlovat lidé natrvalo. 

A protože vývoj lidstva směřuje k tomu, že jeho budoucnost je ve vesmíru, měli bychom se na to připravovat už nynějška, od začátku 21. století. S vesmírem by se tak měli stále častěji seznamovat i děti, protože to budou oni, na kom vývoj naší civilizace bude stát. Říká se, že první budoucí  skuteční marťani nyní právě začínají chodit do školy. Tak se snažme, aby ta jejich společnost, kterou jednou budou tvořit místo nás, byla kvalitní společností, která se právem bude honosit titulem vyspělá civilizace.

Libor Čermák