Jak už je v Praze nějakou dobu zvykem, sněhu v ní moc v zimě nebývá a když náhodou něco napadne, hned je z toho sněhová kalamita a palcové titulky v novinách. Proto není divu, že všichni sněhomilci zpravidla odjíždějí na hory, aby se na tamější a podstatně bohatší sněhové nadílce vydováděli, jak nejlépe umějí. Proto každý zimní víkend můžeme na hlavních pražských výpadovkách spatřit množství aut naložených lyžemi, sáněmi a skateboardy, jak směřují k tomu či kterému pohoří v Čechách i v zahraničí. Zkrátka dobrodružství zimních radovánek táhne a bylo tomu i odjakživa. Prý už i na některých skalních kresbách starých až 4 000 let jsou vidět postavy na dlouhých prknech. Tehdy se ale spíš jednalo o jakýsi druh sněžnic, určených pro chůzi na sněhu. První písemné zprávy o lyžování pocházejí ze šestého století ze Skandinávie, ale to se ještě nejednalo o sport ale o prostředek k lovu, k přepravě a k boji. Místo dnešních hůlek se používala jedna dlouhá tyč, která se držela v obou rukou. Sjezdové lyžování vzniklo v Alpách, a to proto, že zdejší horalové potřebovali často zdolávat velká převýšení. K nám se lyže dostaly až v 19. století a v roce 1887 byl v Praze založen první lyžařský spolek. Pro zajímavost, vynecháme li Skandinávii, byl to i první lyžařský spolek v Evropě. A to samé platí o Svazu lyžařů v království českém, založeného roku 1903, tedy právě před sto lety!