(článek vyšel v ZAZ 1/2004)
V poslední době se hodně diskutuje na téma Mars. Nejprve se na konci loňského
roku odmlčela evropská sonda Beagle-2 a přidala se tak k dlouhé sérii
záhadně ztracených sond směřujících k této rudé planetě. Naproti
tomu další americká sonda Spirit odvádí na Marsu už pěkný kus práce a vědci
jsou z informací a fotografií doslova nadšeni. Nedávno byl dokonce v
atmosféře Marsu objeven metan, což by dokonce mohlo znamenat tak dlouho očekávaný
objev mimozemského života! Já bych se však chtěl
vrátit jiné marťanské záhadě a tou je známá Tvář a útvary v oblasti
Cydonia.
Už mnohokrát vědci, vydali takovou zprávu, že tolik diskutovaná tvář na Marsu je pouhá stolová hora a nic víc.Byly použity další nové fotografie, pořízené z jiného úhlu , na kterých je to zřetelně vidět. Proti tomu, myslím, nikdo nic nenamítne. Žádný reliéf tváře, žádný tajemný monument. I když značně symetrický. Dá se tedy vůbec ještě něco tajemného z Marsu čekat?
Zcela určitě. Například nedávno se dostali na veřejnost fotografie, na kterých jsou zachyceny záhadné útvary připomínají potrubí , tunely nebo nějakého obřího červa. Přál bych si, aby tyto snímky vyvolali obdobnou diskusi jako ona tvář, nad níž si teď skeptici mnou ruce, že je po senzaci. Dovolte však, abych se nad tímto mnutím rukou trochu víc pozastavil a zamyslel, jestli má vůbec cenu.
Nejprve je však třeba si říci něco o Tváři blíže
V červenci 1976, když
sonda Viking Orbiter zaslala na Zem mnoho fotografických snímků planety Mars,
byla mezi nimi jedna, na které byl
tento podivný útvar v oblasti Cydonia připomínající lidskou tvář.Když
se snímek dostal na veřejnost, začalo se spekulovat o tom, že tento podivný
útvar je uměle vyrobený. Když se prozkoumalo i okolí tváře, zjistilo se,
že se zde nacházejí i další podivné útvary. Nejznámější je velká pětiboká
pyramida, pojmenovaná jako Pyramida D&M na počest dvou vědců Vincentu
DiPietrovi a Gregorymu Molenaarovi, jenž se jako první touto oblastí zabývali,
dále se zde nalézá tzv. City nebo útvar Cuff. Já se ptám, proč se v posledních
letech od prvního fotografování oblasti sondou Mars Global Surveyor mluví převážně
jen o tváři, vždyť jak jsem se zmínil, existuje zde více sporných útvarů
svým významem i možná důležitějších. Například jak zjistili Richard
Hoagland a Errol Torun , v pětiboké pyramidě jsou geniálním způsobem
zakódovány dvě známé matematické konstanty e (základ přirozeného
logaritmu) a p
(poměru obvodu kruhu a jeho
průměru), a to tak, že těmto dvěma konstantám odpovídá i severní zeměpisná
šířka, na které se nalézá. (e : p = tg 40.868 stupňů).I zde na Zemi není
nic neobvyklého na tom, že i zdejší pyramidy se nachází na předem určených
zeměpisných šířkách. Například známé pyramidy v Gíze leží na
30 stupni severní šířky, z něhož je tedy stejně daleko jak k severnímu pólu
,tak ke středu planety. Teotihuakan v Mexiku zase leží na 19,5 stupni,
co odpovídá vrcholům tetraedru vepsaného do koule.I na Měsíci byl
vyfotografován podivný útvar vypadající jako rovnostranný trojúhelník.
Tento útvar se údajně nachází v oblasti Sinus medii, tedy v pravém
středu měsíčního kotouče z pohledu ze Země.
Znamená to snad, že významná místa, byla stavěna na předem určených zeměpisných
šířkách? Podle mne ano, ale podle skeptiků? Ještě jsem se nesetkal s tím,
aby nějaký skeptik rozumně vysvětlil tyto fantastické náhody v geometrii
Cydonie. Ten bude pořád tvrdošíjně říkat, že vše co v roce 1976
vyfotografoval Viking je pouhá hra světel a stínů. A co na to budu říkat já?
Že to skutečně hra světla a stínu byla! Ale nikoliv pouhá, ale fantastická.
Ve starých civilizacích jsou takové architektonické doplňky zcela běžnou
záležitostí a důkazem vysokého stupně architektury.A naopak mne udivuje,
kolik vyspělých dávných národů tento jev využíval, z nichž mnozí
se nacházeli třeba na úplně jiném kontinentu, než jiní. Tak tady jsou ty
nejznámější:
1)
pyramida v Chichén Itzá
Mayové byl fantastický národ obývající Střední Ameriku a postavil též
fantastické stavby. Jednou z nich byla Kukulkanova pyramida v Chichén
Itzá na poloostrově Yukatan v Mexiku. Tato pyramida měla takový tvar a
byla do své krajiny zasazena tak precizně, že každý rok v době
rovnodennosti (21. března a 23. září) lze ráno pozorovat, jak stín
jednotlivých stupňů pyramidy vrhá na schodišťovou zíťku nádherný obraz
plazícího se hada, symbolu právě sestupujícího mayského boha Kukulkana.
(2)
2)
Cheopsova pyramida v Gize
V téže publikaci jsem našel další hru světel a stínů v souvislosti
s pyramidami, tentokrát egyptskými:Velká sluneční pyramida by se dala
přirovnat k velkým slunečním hodinám. Ty stíny, které zde slunce vrhá
od poloviny října do začátku března, ukazují roční období a délku
roku. Pozná se to podle délky kamenných desek, jež pyramidu kryjí. Ty odpovídají
délce stínu jednoho dne.
3)
Stonehenge
Tento prastarý kamenný kruh nebo snad kalendář či pravěká observatoř
stojící na pláni v Salisbury v hrabství Wiltshire patří k nejzáhadnějším
stavbám pravěké Anglie. Také zde Slunce, Měsíc a obří megality
vytváří nádhernou hru světel a stínů, která jednak vytvářela
tajemnou atmosféru a jednak podle nich tehdejší kněží prorokovali co se v který
den stane. (tentýž zdroj).
4)
New Grange v Irsku
Tato kruhová stavba v Irsku je jednou z nejstarších staveb na Starého
kontinentu. Prý vznikla někdy kolem roku 3153 let před naším letopočtem, a
tak se New Grange považuje za nejstarší dolmen na světě. V roce 1969 v něm
objevil profesor O’Kelly malý otvor mezi vstupními monolity a spočítal, že
tam není umístěn jen tak náhodou a osobně si jeho účel vyzkoušel 21.
prosince o zimním slunovratu. Profesor se nestačil divit, když během čtvrthodiny
dokázal sluneční paprsek osvítit takřka celou místnost, jako nikdy v jiný
den. (3)
5)
Marcahuasi
V peruánských Andách se nalézá náhorní plošina Marcahuasi, na které
můžeme najít například velikou Skálu lidstva a také stovky dalších
kamenných soch, z nichž většina je vidět jen v určitou denní nebo roční
dobu. Některé můžeme spatřit
jen za úsvitu, jiné za slunovratu a jiné například jen na fotografickém
negativu. (4)
6)
Bretaň
Obdobný pocit měl Erich von Däniken u megalitů v Bretani, když se
kolem nich procházel za úplňku. Popisuje jak v některých stínech
viděl lidské obličeje, v jiných matku s dítětem v náručí
a v dalších lvy pantery a pavouky. (5)
7)
jeskyně Lascaux
Francouzská astronomka Chantal Jegus-Wolkiewicz zkoumala v jeskyni Lascaux ve
francouzské Dordogne 17 000 let staré kresby pravěkých lidí z doby
kamenné a došla k zajímavému objevu. Jednak kresby vlastně zobrazují
hvězdnou oblohu a jednak každý rok při letním slunovratu dopadají paprsky
zapadajícího slunce vchodem a to přesně do tzv. „Haly Býků“ (6)
8)
Kogiové
Tento kmen žil v Jižní Americe v Kolumbii a stavěl velice zvláštní
domy, které byli modelem kosmu, jak ho tito indiáni podle svých legend vnímali.
Podle nich vypadá obdobně jako vejce, a proto tak
vypadají i jejich domy. Ale stavěli vždy domy mužské a ženské. Mužský
dům měl na střeše jakýsi sloup a ženský dva zkřížené trámy. Oba domy
jsou však vůči sobě postaveny tak precizně, že každý rok 21. března se
stíny obou domu splynou do sebe a tím i splyne stín sloupu se stínem zkřížených
trámů, takže se promění v jakousi šipku. (6)
9)
antická archtektura
Další využití hry světel a stínů bychom našli například v řecké
architektuře. Jejich častá
práce s reliéfem je toho dokladem. Nejvýrazněji to je vidět například
v řeckých sloupových sálech
například v drážkách sloupů.
10) Ve Francii u města Aix-en-Provence se nalézá podivná hora Monte
Sainte-Victorie. Během léta těsně před západem slunce lze na ní vidět místo
obyčejné skály jakousi kočkovitou šelmu podobnou egyptské Sfinze.
A po celém světě se dají
najít ještě další příklady. Ale co to znamená? Hru světel a stínů do
své architektury zapracovávali jen skutečně vyspělé civilizace, jež tím
zamýšleli něco víc, nějakou hlubší
myšlenku.
A jak to je zde v Cydonii? Prohlídněme si pozorně původní obrázek
Cydonie, jak jí přinesl Viking. Důležitým prvkem podle mojí teorie je právě
směr stínů objektů. Všimněte si prosím, že stíny všech objektů, směřují
určitým směrem a právě stín Tváře směřuje k jedné skále, která
jakoby vypadala, že s Tváří a
Velkou pětibokou pyramidou vytvoří jakýsi
rovnostranný trojúhelník. 
Tím
se však současně vytvoří symetrický bod s Městem. Domnívám se
proto, že Viking ji vyfotografoval v tu správnou dobu, kdy se právě
slunce nad Cydonií blížilo svému západu. A právě v tu dobu se tento
magický skalní masiv promění v tuto fantastickou hru světel a stínů,
jako skály v Marcahuasi, jako had na Kukulkanově pyramidě nebo tajemná
atmosféra ve Stonehenge. Další zajímavostí, kterou jsem si spočítal je i
roční doba, kdy byl útvar Vikingem vyfotografován. Vyšlo mi, že se jednalo
o počátek marťanského léta, to znamená několik dní po letním slunovratu
na Marsu (vyšly mi asi necelé tři týdny, což při přepočtení na Zemi udává
asi 13 dní, během kterých se Slunce v době slunovratů posune jen
nepatrně).
Někteří badatelé též hledají podobnost mezi Cydonií a tajemnými
místy jižní Anglie, konkrétně však s krajem kolem Avebury (1). Ovšem mně
se největší podobnost jeví s pyramidovým komplexem v Gize. Když
si prohlédneme Tvář, Velkou pyramidu a skálu, která se nachází mez nimi,
uvidíme zde klasický Orionův pás, stejně jako mezi Cheopsovou, Chefrenovou
a Mekenroovou pyramidou v Egyptě. Místu, kde se v Gize nachází chrámový
komplex se Sfingou, by zas odpovídala poloha pyramidového města v Cydonii.
A ještě něco. Nedávno bylo na africkém kontinentu objeveno ještě jedno místo
s pyramidami. Je kupodivu na místě,
které je často vyhledáváno turisty – na Tenerife, jednom z Kanárských
ostrovů. Jen tak pro zajímavost jsem si jednou zkusil spočítat jeho úhlovou
vzdálenost od Egypta a vyšlo mi cca 41 stupňů. To je velice blízký údaj k zeměpisné
šířce Cydonie na Marsu!
Podle mne je zde až moc indicií,
že by toto místo také nemuselo být přírodního původu. Proto bych si přál,
aby nějaká sonda vyfotografovala Cydonii přesně o marťanském letním
slunovratu před západem slunce a teprve až pak budeme moci říct, jestli
tato je hypotéza správná nebo nikoliv.
Libor
Čermák
Prameny:
1) Hesemann M., Tóthová E.:
Záhadné kruhy v obilí, Etna, Praha (1997)
2) von Däniken
E.: Po stopách všemocných, Mustang, Plzeň (1996)
3) von Däniken
E.:Vesmírné lety ve starověku, Knižní klub, Baronet, Praha (1997)
4) Vašíček A.:
Planeta záhad - Tajemná minulost , Baronet, Praha (1998)
5) von Däniken E.: Prorok
minulosti, Naše vojsko, Praha (2001)
6) von Däniken E.: Bohové
byli astronauti!, Euromedia Group, k.s. Praha (2002)
Magazíny
2000, různé, Etna, Praha
Obrázek
Hesemann M.: Tajná věc UFO, Etna, Praha 1994 - doplněný o mou kresbu trojúhelníku
Doporučuji též:
geometrické souvislosti v čase (havárie
UFO)
geometrické souvislosti - ley lines
